Vzpomenout si...
18. 9. 2009
Cítíš tak dokonale, jak strach bouří v uších
a husí kůže se opět stává lidskou,
v blízkosti chladná, krásná,
poslední.
Osm tun zbytečností leží tu jen pro smích,
nic není zapotřebí více nežli dech,
zkus tedy naposledy hodit svojí kostkou,
konec dní.
Oběť tak snadná, jako podzim pro sníh,
pokleká před tebou a ty jí všechno dáš,
vzpomínáš na slunce,
polední.
