Jaro v Zandvoortu
20. 11. 2006
Šedivá oblaka ženou Slunce,
našlehaný písek syčí a padá do vln,
větrné jaro v Zandvoortu.
Je nádhera vidět ty živly,
jak nesou světlo k pobřeží,
na pláži sedíš,
nepotřebuješ židli,
krása pohodlím se neměří.
Vítr mnou cloumá,
jak vlajkou na stožáru,
je zákaz koupání,
kdo by tam taky lez,
z mola jsou slyšet hlasy,
letí do nebe.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
